Po Zlaté stezce Šumavou

10.04.2013

V první řadě musím upozornit, abyste se nenechali zmást již samotným názvem " Zlatá stezka".

Rozhodně tato obchodní cesta nesloužila k dovážení tohoto vzácného kovu. Patřila ve středověku k jedné z nejvýznamnějších obchodních cest ve střední Evropě.

Název " Zlatá" ji provází již od 16.století a značí mimořádnou výnosnost obchodu, který na ní probíhal. Hlavním důvodem pro navázání tohoto obchodního spojení byl nedostatek soli v českých zemích.

Zdrojem soli byla solná ložiska ve východoalpské oblasti v Reichenhallu a Halleinu. Odtud se sůl přepravovala po řece Inn až do Pasova. Přes Šumavu byla sůl dopravována soumary do příhraničních českých měst. Kromě soli se do Čech dovážely drahé látky, jižní plody, koření nebo víno a opačným směrem hlavně obilí, slad, med, chmel, vlna nebo pivo.

První písemné záznamy o Zlaté stezce máme z počátku 11. století. Listinou z 19. dubna 1010 daroval římský král Jindřich II. pasovskému ženskému klášteru Niedernburg mýtní poplatky na cestě do Čech. Ve 2. polovině 11. století na české straně přenechal král Vratislav II. mýtní poplatky na cestě z Prachatic do Pasova vyšehradské kapitule v Praze. Tak se zrodila Horní Zlatá stezka, nazývaná též prachatická. Z důvodu rostoucí přetíženosti této větve byla na přelomu 13. a 14. století založena Střední Zlatá stezka, nazývaná vimperská, která charakterem terénu připomínala situaci na Prachatické cestě. V polovině 14. století inicioval český král a římský císař Karel IV. další rozšíření Zlaté stezky o poslední větev, tzv. kašperskohorskou neboli Horní Zlatou stezku.

Od 14.století tedy tvořily tuto stezku tři hlavní větve- Prachatická, Vimperská a Kašperskohorská.

Kašperské Hory leží na nejmladší části Zlaté stezky, jejíž historie se začíná psát v roce 1356. Trasa této stezky vedla z Pasova přes Salzgattern, Röhrnbach, Harsdorf, Freyung, Kreuzberg, Mauth, Finsterau, Bučinu, Kvildu, Horskou Kvildu, Zhůří a Červenou do Kašperských Hor.

Navíc sám Karel IV. v listině z roku 1366 nařizuje všem kupcům, kteří tuto stezku využijí, aby přenocovali v Kašperských Horách. Kdo neuposlechl, zaplatil pokutu. Samozřejmě, že se našli tací, kteří se snažili toto nařízení obejít a scházeli z cest dříve. Nejčastěji sjížděli ze stezky přímo k Rejštejnu a dál putovali do vsí podél Otavy, kde dovezenou sůl prodávali a přijímali další zboží jako protináklad. Tím se vyhli placení cel a poplatků ( první celnice byla zřízena na Kozích Hřbetech nedaleko Rejštejna).

V roce 1356 se začíná stavět strážce této nejmladší části stezky, hrad Kašperk. O něm se traduje, že byl postaven na severovýchodním výběžku Žďánova během pouhých pěti let.

Přesto, že měl statut královského hradu, skutečného krále však nikdy nezažil. Byl panovníkem z důvodu nemalých dluhů pronajímán tzv. zástavním držitelům. V roce 1454 byl například jedním ze zástavních držitelů český velmož Zdeněk ze Šternberka ( ten vlastnil mimo jiné i hrad Konopiště a Český Šternberk a od roku 1448 zastával úřad nejvyššího purkrabího pražského).

Od konce 16. století ztrácel Kašperk svůj původní význam jako strážce Zlaté stezky, na jeho údržbu se již nedostávalo prostředků. Hrad chátral a císař Rudolf II. většinu kašperského panství v roce 1584 rozprodal. Na samotný hrad došlo v roce 1617. Od té doby hrad pustl a pro mnohé byl místem, kterému se raději vyhýbali a které si spojovali se spoustou děsivých příběhů a pověstí.

Pokud se vydáte na prohlídku tohoto impozantního "strážce" Zlaté stezky, rozhodně doporučuji vyšlapat si pár pater v západní věži a vychutnat si krásný výhled do okolní krajiny. Při prohlídce vyslechnete i spoustu pověr, které se k tomuto místu vážou.

Rozvoj obchodu na kašperskohorské části Zlaté stezky na nějakou dobu přerušily husitské války. Obchod se solí téměř ustal a stezka se využívala v té době především pro vojenské účely. Během války některé části stezky výrazně zpustly.

Další ránou byla třicetiletá válka. Habsburkové si prosadili monopol na rakouskou sůl ze Solné komory a na pasovskou a bavorskou sůl neustále zvyšovali clo do takové výše, až clo dosáhlo dvojnásobku vlastní ceny soli. Vše vyvrcholilo v roce 1706, kdy byl vydán zákaz dovozu jakékoliv nerakouské soli. Tímto byl definitivně ukončen provoz na Zlaté stezce.

Některé úseky kašperskohorské stezky jsou dodnes zřetelně zachovalé a jsou tak impozantním pozůstatkem ve své době nejdůležitější části obchodní stezky.

Tím, že trasa vedla většinou přes území, která nebyla trvale osídlená, lze části Zlaté stezky pozorovat ve svém téměř původním vzhledu.

Například z Horské Kvildy, pokud se vydáte směrem na Filipovu Huť, po pár metrech v lese jsou zbytky Zlaté stezky již patrné. Opačným směrem z Horské Kvildy na Zhůří naleznete v lese také velmi zachovalou část stezky.

Pokud se chcete na chvíli přenést do doby středověku, kdy soumaři křižovali tuto trasu se svým nákladem a koňmi, zajděte na krásnou procházku do šumavských lesů a vychutnejte si atmosféru středověkého obchodu naplno.

Infobox

Počet kádí přepravených po kašperskohorské Zlaté stezce ( 1 káď měla výšku 52 cm a měla kuželovitý tvar, dvě kádě byly jeden náklad soumara)

r. 1558 8 309 kádí

r. 1559 9 346 kádí

r. 1560 11 128 kádí

Kdo to byli soumaři?

Soumar ( staroněmecky soumare) se nazývali muži, kteří provozovali přepravu zboží se soumarskými koňmi. Byli to nejčastěji sedláci, kteří "soumaření" provozovali jako vedlejší činnost často se syny nebo čeledíny.