Cestou na řeku Kwai, Thajsko 2014

24.02.2014

Naše výprava začíná brzo ráno v přímořském letovisku Pattaya, odkud vyrážíme směr národní park Sai Yok na hranicích s Barmou. Park se svou rozlohou 1 400 m2 se nachází v provincii Kanchanaburi a nabízí spoustu zajímavých míst.

Naše první zastávka je v malé vesničce nedaleko Bangkoku, kde po vodních kanálech loďkou dorazíme k malebným plovoucím trhům na řece. Místní domorodci na svých loďkách prodávají opravdu všechno, od jídla po ovoce, suvenýry a oblečení konče. Ochutnáváme skvělé kokosové palačinky, které nám paní smaží na obrovské pánvi uprostřed své loďky, výborné mango se sladkou rýží a na závěr smažený banán. Nikdy bych neřekla, jak moc mi bude chutnat. S hygienou si nikdo moc hlavu neláme, vše se myje přímo v řece.

plovoucí trh
plovoucí trh
plovoucí trh
plovoucí trh
plovoucí trh
plovoucí trh

Pokračujeme dále do malebného městečka Samut Songkhram v provincii Ratchaburi, kde na nás čeká místní " atrakce" a to trh, který je přímo na kolejích. Prodíráme se úzkými uličkami a po chvilce se ocitáme uprostřed čilého ruchu prodejců, nabízejících místní produkty. Procházíte středem trhu, po kolejnici a můžete nakoupit místní speciality, čerstvé maso, zeleninu, květiny, prostě vše, na co si vzpomenete. Zhruba tak tři minuty před příjezdem vlaku se ozve z rozhlasu hlasitá zpráva, kdy my se už pomalu v davu poohlížíme po volné úzké uličce, kam se vsuneme a čekáme. S údivem sledujeme, jak mnoho trhovců to nechává chladnými a své stánky s roletami posouvací a odklízejí těsně před průjezdem vlaku. Po projetí vlaku se během pár vteřin vše vrací do původního stavu a prodej pokračuje vesele dále.

Stejně tak i naše cesta. Další zastávkou je Kanchanaburi, správní město ve stejnojmenné provincii u hranice s Barmou. Jedná se o jednu z největších provincií, ale také jednu z nejméně rozvinutých. Město vzdálené od Bangkoku 130 km je známé hlavně svou historií spojenou s výstavbou tzv." železnice smrti". Nachází se v poněkud vyvýšeném údolí řeky Mae Nam Mae Klong a je obklopeno poli manioku, cukrové třtiny a kukuřice. Přímo na malém náměstí dojdeme k mostu přes řeku Kwai. Ten je v původním stavu, kromě dvou prostředních pilířů, které byly rozbombardovány a následně zrekonstruovány. Poznáte je podle jiného tvaru.

Ve městě najdete i muzeum věnující se historii výstavby 450 km dlouhé železnice spojující Thajsko s Barmou, při které zemřelo více jak 100 000 válečných zajatců během let 1943-45. Stejně tak se i můžete pod muzeem projít v tzv. Hellfire pass, neboli památník Průsmyku pekelného ohně, po části původní trasy železnice. Jen stěží si lze představit, jak úmorná práce to pro zajatce musela být. Tato oblast si svůj název vysloužila po tříměsíčním stavebním " maratonu", kdy směny o 500 zajatcích pracovaly 16-18 hodin denně .

Při procházce po trati se naskýtají úžasné výhledy na údolí Kwae Noi směrem k Barmě.

Po části původní železnice se i svezeme vlakem třetí třídy přes Kra Sae Cave, kde vlak jede v tomto úseku po původním mostu a můžu říci, že detailnější pohled na kvalitu trati je opravdu pro otrlé. Některé prašce se už rozpadají , drolí a když vidíme, jak daný " most" vypadal, byly by jsme do vlaku snad ani nesedli. Nicméně hned za mostem vystupujeme a kousek po trati se vracíme zpátky, abychom navštívili svatyni Buddhy umístěnou přímo ve skále.

Pokračujeme zhruba 90 km za Kanchanaburi a přijíždíme do národního parku Sai Yok, kde nás čeká ubytování po náročném dni přímo na řece Kwai v plovoucím hotýlku. Večeře se podává na plovoucí restauraci s barem, která nás odveze k vodopádu po proudu řeky a my si vychutnáváme krásnou noc uprostřed nádherné přírody. Večer se nám příjemně usíná za zvuku šumějící řeky pod námi a po důkladné a nutné " dezinfekci" organismu místním rumem :)

Thajsko rozhodně patří mezi země, kam se budeme rádi vracet. Pohostinnost místních a jejich vřelé chování nás doslova pohltilo.