Azurové pobřeží s návštěvou Verony
Miluji levanduli a to byl také důvod, proč jsem tuto dovolenou zvolila. No, musím přiznat, že té levandule jsem se nakonec nedočkala :) protože, jak už to u mě bývá zvykem, itinerář byl tak našvihaný, že jsme stihli sotva 1/3. No ale nevadí, já říkám své oblíbené - " důvod se tam vrátit znovu" :)
Cestu jsme plánovali na září, mimo sezónu, protože opravdu netoužím po přeplněných městech a plážích. Cestou jsem chtěla čas využít co nejefektivněji a proto jsme udělali malou ( cca 3 hodinovou) zastávku ve Veroně. Z té jsme moc nepoznali, ale stihli jsme krásnou procházku přes náměstí, kolem kolosea až k domu slavné Julie a onomu neméně slavnému balkonu. No, mám- li být upřímná, čekala jsem něco víc:) Ne jen takový zapadlý kout s malým dvorkem a tam onen slavný balkon. Nicméně, viděli jsme a bylo na čase pokračovat dále.
Naším cílem bylo Antibes. Příjemné město v jihozápadním cípu Andělské zátoky patří k nejkrásnějším místům Azurového pobřeží. Nedaleko Nice a Cannes, kam se snadno a rychle dostanete vlakem. Další zajímavostí města je největší jachetní přístav Evropy, který má opravdu ( obvzláště večer) své jedinečné kouzlo. Dominantou přístavu je pevnost Fort Carré, která ve svých dějinách nebyla nikdy zdolána. Milovníky umění potěší muzeum Pabla Picassa. Doporučuji nevynechat návštěvu a nákupy na Provensálském trhu, který je v létě otevřen každé ráno. Nabízí opravdu místní speciality nejen k jídlu, ale i z kosmetiky.
Výlet do údolí řeky Vésubie byl opravdu zážitkem. Jedete jen cca 20 km do vnitrozemí a krajina se vám rázem změní z přímořské na horskou. Naším cílem byla zapadlá osamocená vesnička Utelle, kde jsme si chvílema připadali jako vetřelci, protože kromě nás, zjevných turistů, tam byla jen hrstka místních. Působila tak trochu jako středověká vesnice, kde se doslova zastavil čas. Měla kouzlo, které nejde snad ani slovy popsat.
Oproti tomu další ze " středověkých " vesnic, Eze, působí také neopakovatelným dojmem, ale už se jedná o turisticky dost " profláklou" lokalitu. Nicméně rozhodně stála za vidění. Po dlouhou dobu byla vesnice velmi těžko přístupná, jelikož vévodí na skále ve výšce 427 m nad mořem, opevněná je vysokými zdmi a střežená hradem. Do vesnice se vchází středověkou bránou ze 14.století. Po vstupu se ocitněte o mnoho století zpátky. Uličky jsou velmi malebné, úzké a spletité.
Když už jedete na Azurové pobřeží, nemůžete vynechat návštěvu Cannes. Pro cestu tam jsme zvolili vlak, jelikož to bylo mnohem efektivnější a rychlejší, vzhledem k velmi frekventované dopravě. Vlakem jsme se dostali přímo do centra, které jsme si pak pomalu prošli po Boulevardu de la Croisette Město se svými cca 70 000 obyvateli je známé především kvůli filmovému festivalu. Avšak staré centrum a hrad má také co nabídnout. Cestou vlakem zpět jsme si udělali nechtěný výlet až do Nice, protože jsme nějak nepoznali, že jsme v rychlíku :) Měla jsem pocit, že jsme se sotva rozjeli a už bylo Nice. Inu, opravdu rychlík, ne jako u nás :) Nicméně, do Antibes jsme se dostali snadno.
Dovolená plná zážitků, jak jinak se nám nachýlila ke konci a byl čas odjet domů. Rozhodně ale s mou oblíbenou hláškou- " sem se rozhodně znovu vrátím " :)
Au revoir